refresh Fascinace tancem 1 – květen 2026
Když se taneční komunita potkává znovu a znovu, je to připomenutí, že existuje místo, kam se člověk může vracet. Druhý domov. Prostor, kde není potřeba nic vysvětlovat.
Od konce výcviku Fascinace tancem 1 jsme se už potřetí setkala naše taneční komunita. Tentokrát znovu sami — ne proto, že „je akce“, ale protože chceme být spolu. Tančit. Sdílet. Inspirovat se. Jen být.
V Beskydech nás opět přivítal jógový prostor Karakal, který vedou dvě ženy z našeho kruhu. A přesně takový, jaký je prostor, byl i celý víkend — klidný, bezpečný a laskavý. Dotýkal se nás takový ten druh péče, který člověk ani neumí úplně pojmenovat, ale je nám v něm kouzelně.
Venku pršelo a uvnitř bylo živo.
Od čtvrtka do neděle jsme tančili playlisty, které vznikly přímo od účastníků. Každý měl jiný nádech, hloubku i otisk a každý tanečník si odnesl svůj originální prožitek. Tančili jsme cestu k srdci, odvahu, odevzdání, hravost i ticho. Paleta byla široká a působivá.
Jeden z playlistů byl pro mě pojatý úplně nově — prožila jsem v něm pozvání do jakéhosi prožitkového divadla, které nabízelo vrstevnatý prostor. Místo, odkud se vše rodí. Jiné vnímání času i prostoru. Něco v tom bylo nové a zároveň na buněčné úrovni důvěrně známé. Prožitek, po kterém ještě dlouho mlčky sedíte a jen se usmíváte.
Sobotní večer jsme společně zpívali mantry. Komunita, odevzdání a hlas propojený s přítomností, těla oživená celodenním tancem — to vše nás ukotvilo zase o něco hlouběji. Prostorem se nesly vibrace, které jako by doznívaly ještě dlouho do noci. I já sama jsem se přistihla, že mantry zpívám ještě ve snech.
Rána patřila jemným rozcvičkám s Lenkou, fyzioterapeutkou, která nám připomínala, že tělo nepotřebuje tlak, ale oporu. A Zuzka nás mezitím vyživovala nádhernou vegetariánskou kuchyní, u které se čas zastavoval stejně jako u některých tanců.
Byl prostor na saunu i relaxaci u ohně v krbu. Byl čas na smích i hluboké rozhovory. Na obyčejné kafe v mikině a dekách. Na chvíle, které se možná navenek zdají malé, ale právě ty často zůstávají nejdéle.
A znovu se ukázalo, jakou sílu má komunita lidí, kteří se potkali skrze vědomý tanec.
Odjížděli jsme vděční za společně strávený čas, s výhledem dalšího setkání a s vědomím, že se máme.
Že to, co cítíme, tvoříme a sdílíme, má smysl.
A tak nám všem přeji, ať životem procházíme s lehkostí i bdělostí. Ať nás potkávají radosti, výzvy i chvíle, kterým zpočátku nerozumíme, a ať do života zveme důvěru. Zůstávejme vděční za přítomnost, která nás učí.
A jak se říká v jedné pohádce na dobrou noc:
„Štěstí, neštěstí… kdo ví.“
Více i absolventech výcviku Fascinace tancem, tanečních akcích naleznete na zde.
